Science Café Revue
Zdroj média: Pixabay.com

Jak se zkoumá minulost z výšky

Již před půl stoletím napsal slavný popularizátor historie Leo Deuel, že žádný jiný technický pokrok v archeologii nepřispěl k odhalení složitých vztahů dávných kultur, k postižení trvalého odlesku tvářnosti pravěké krajiny a lidské existence v průběhu věků, tak jako letecký průzkum.

Důležitost dálkového průzkumu v archeologii bývá přirovnávána k významu hvězdářského dalekohledu v astronomii. Dálkový archeologický průzkum je speciální obor, jehož cílem je provádění plošného průzkumu krajiny z výšky. Specialisté v tomto oboru evidují a fotografují či natáčejí pohřbené i viditelné součásti kulturní krajiny. Získaná data pak slouží pro další vědeckou práci a k ochraně kulturního dědictví. Za určitých okolností je to velmi efektivní (relativně rychlý, kvalitní, komplexní a nedestruktivní) způsob získávání nových informací o nemovitých archeologických památkách. Z letadla lze dobře zachytit třeba charakter a rozmístění sídel člověka v krajině od pravěku do současnosti. Naprostá většina těchto stop přitom nebude nikdy prozkoumána tradičním archeologickým výkopem, proto mají informace pořízené dálkovým průzkumem speciální hodnotu.

Vedle vizuálního průzkumu terénu během letu, který archeologové používají už téměř století, má současná archeologie k dispozici další nástroje moderního krajinného průzkumu, mapování a dokumentace památek. Od posledního desetiletí minulého století se v letecké archeologii prosadilo používání stanic globálních navigačních satelitních systémů (zejména americký GPS), které umí určit přesnou zeměpisnou polohu každého objeveného objektu a ušetřit tak spoustu času. Na začátku našeho století vstoupily do výzkumu krajiny družicové snímky velmi vysokého rozlišení, na nichž je možné identifikovat pravěká sídliště, pohřebiště, kultovní areály aj. Pouze o několik málo let později se začaly na internetu objevovat mapové servery typu Google Earth či aplikace mapy.cz apod., kde si každý z nás může prostřednictvím nekonečné (bezešvé) řady leteckých a družicových snímků prohlížet povrch Země na kterémkoliv místě na světě a objevovat archeologické pozůstatky (díky třeba odlišné barvě vegetace) na nich zachycené.

Co dokáže LiDAR

Revoluci do dálkového archeologického průzkumu pak přineslo letecké laserové skenování (známé pod zkratkou LiDAR – Light Detection And Ranging), a to jak v oblasti výzkumu pravěké a historické krajiny, tak v péči o archeologické a stavebně historické dědictví. Zásadně změnilo efektivitu (rychlost sběru dat a cenu za jejich pořízení) tradičně vedeného pozemního způsobu vyhledávání a mapování pozůstatků lidských aktivit uchovaných v různých podobách na povrchu země (mohyly, valy a příkopy kdysi opevněných míst, zaniklé středověké vesnice, cesty, výrobní areály atd.).Největší předností LiDARu je schopnost paprsků proniknout na povrch země porostlý vegetací a najít tak vše, co se nachází pod ní. A je to právě zalesněná krajina, v níž se jako jediná metoda dálkového průzkumu dokáže uplatnit LiDAR – v ní jsou nejlépe uchovány rozsáhlé plochy s pozůstatky po našich předchůdcích, které vytvářejí změť stovek a tisíců objektů různorodého stáří a účelu, které stvořil člověk.

Výsledkem leteckého laserového skenování je pak digitální výškopisný model zemského povrchu se všemi na něm rozmístěnými archeologickými nemovitými památkami v trojrozměrné podobě.

null

Rozdíl ve výšce ječmene v zelené fázi vegetačního cyklu rostoucího nad zahloubenými chatami (horní snímek) z doby římské / stěhování národů (3.–5. stol.) a mimo ně. Jak je patrné u příkladů na dolní fotografii, plodiny rostoucí nad chatami mohou dosáhnout téměř dvojnásobné výšky (foto autor).

 

null

Zviditelnění nemovitých archeologických památek pomocí různých příznaků. Dělostřelecká baterie (součást opevněné linie z poloviny 19. století) u Třeboutic (okr. Litoměřice). Nahoře: pevnostní linie na digitálním modelu reliéfu odvozeném z leteckých lidarových dat; dole: baterie č. 4, vlevo stínové příznaky (šikmý letecký snímek), uprostřed stínové příznaky na digitálním modelu reliéfu, vpravo vegetační příznaky (foto autor).

Martin Gojda

Martin Gojda

Prof. PhDr. Martin Gojda, CSc., DSc. (*1956) vystudoval archeologii a historii na Filosofické fakultě UK. Od roku 2003 působí na katedře archeologie Západočeské univerzity v Plzni (v letech 2005–2011 jako vedoucí) a je také řádným profesorem Univerzity kardinála Stefana Wyszyńského ve Varšavě. V Archeologickém ústavu AV ČR, Praha, v. v. i., vede od roku 1992 dlouhodobý program dálkového archeologického průzkumu a je kurátorem tamního Archivu leteckých snímků. Vedl řadu tuzemských projektů a participoval v několika zahraničních projektech, týkajících se tématu nedestruktivních metod, krajinné archeologie a letecké prospekce.

  •  
      

Staňte se fanoušky

Přidejte se k nám na sociálních sítích.

Zapojte se do distribuce novin

Staňte se „Science Friendly“ kavárnou a nabídněte vašim hostům Science Café Revue. Pro více informací napište na info@screvue.cz

Inzerujte v novinách a na webu

Zviditelněte se pomocí jedinečného konceptu novin a webu Science Café Revue. Více informací na emailu inzerce@screvue.cz

Nejnovější