Science Café Revue
Zdroj média: Pixabay.com

Fenomén sucho

Čelíme nedostatku vody! Podobné titulky často vídáme v novinách. Je však vody v krajině skutečně málo? A pokud ano, co s tím reálně dělat?

První problém už je se samotným měřením množství srážek. Pokud nechcete střílet od boku, hydrologové můžou toliko přiznat, že přesná evidence srážek za hranice moderního záznamu se jen těžko získává. Čím více do historie jdeme, tím více jsou přesná data nutně také mlhavější. Z toho, co lze říct o posledních letech prokazatelně, se sice poslední roky zdají být sušší, ale nikoliv apokalypticky. Alespoň prozatím.

Vyplývá to alespoň z loňské studie týmu Martina Hanela z České zemědělské univerzity, podle které i v několika minulých staletích zasáhla české území výraznější období nedostatku vody. Ale pozor! Minulé periody mohly být co do množství srážek hubenější, jeví se však také být kratší. Pokud bychom tedy dnešní trendy vztáhli na desítky a víc let dopředu, nedostatek vody může být skutečně v některých částech republiky nakonec palčivý.

Plíživou podstatu sucha potvrzuje i práce Markéty Šantrůčkové, která se věnovala srovnávání historických zdrojů z 18. a 19. století a dneška na území Kutnohorska. Jak zmiňuje, výsledky byly jednoznačné a pro současnou krajinu nepříliš lichotivé: podíl přírodně hodnotných stanovišť klesl z 38 % rozlohy studovaného území na 6 % v současnosti. Některé biotopy, zejména ty vázané na podmáčená stanoviště, pak již zcela zanikly. Tak ze zkoumané krajiny zmizely mokřadní vrbiny, mozaiky mokřadních vrbin, lužních lesů a vlhkých luk. Sucho tedy rozhodně není jenom soudobé téma a zdaleka nesouvisí jenom s projekcí budoucích změn klimatu. Naopak – vysušování naší zemědělské krajiny začalo s intenzifikací zemědělství již hluboko v 19. století.

 

Úbytek přírodních stanovišť od konce 18. do začátku 21. století

1 – mokřadní vrbiny;

2 – mozaika mokřadních vrbin, lužních lesů a vlhkých vysokostébelných luk;

3 – lužní lesy a mokřadní olšiny;

4 – dubohabřiny a doubravy na kyselých půdách;

5 – louky na mírně vlhkých až vysýchavých stanovištích nebo vlhké až mírně vlhké louky vázané na krátkodobě zaplavovaná stanoviště v nížinách a podhůří

6 – mozaika luk na mírně vlhkých až vysýchavých stanovištích a vlhkých vysokostébelných luk;

7 – vlhké vysokostébelné louky;

8 – vegetace ponořených nebo na hladině plovoucích vodních rostlin přirozeně stojatých vod s vysokým až středním obsahem živin.

 

O to racionálnější se jeví i co nejrychlejší reakce – „zítra“ na ni totiž už může být pozdě. Jelikož větru a dešti jen tak neporučíme, existují dvě potenciální možnosti – a obě spoléhají na krajinu. Tou první jsou plány na budování více přehrad. Tou druhou jsou relativně menší projekty, avšak operující s větší plochou. Druhý přístup testuje rovněž Česká zemědělská univerzita v lokalitě Amálie nedaleko Lán. Vzniká zde takzvaná chytrá krajina, která spoléhá spíše na menší vodní dílka, jako jsou rybníky a mokřady, avšak stále se snažící bojovat s erozí i skrze šetrnější přístup ke krajině. Podobných projektů se přitom rodí vícero.

Dlouhodobě je potřeba především zrušit drenáže a primárně podpořit vsakování vody do hloubky, aby se hluboké kolektory doplňovaly,“ říká k tématu Iva Kůrková z České geologické služby. Větší přehrady jsou sice významné pro zásobování populace pitnou vodou i pro závlahu polí, roz- hodně však nevyřeší celkový vyhlížený nedostatek vody v krajině. Naopak se ukazuje, že chytrá krajina může zadržet více vody, jenom taková zadržená voda není k dispozici okamžitě jako v případě přehrad. Přesto má rozumné budování přehrad také svůj smysl.

Téma sucha je na každý pád natolik složité, že vzdoruje i jednoduchým řešením – tedy buďto vystavět všude přehrady, anebo přeměnit celou krajinu do šetrnější podoby. Pokud však nechceme, aby česká krajina na konni století začínala připomínat subtropické regiony, bude třeba volit paletu více různých reakcí. A čím dříve s tím začneme, tím dříve budeme efekt také znát.

Ladislav Loukota

Ladislav Loukota

Popularizační pisálek podepsaný už pár let pod články na Nedd.cz, Prima Zoom a především stránce na Vědátor, kterou primárně vede od jejího vzniku v roce 2016. Snaží se odborná témata přiblížit s kapkou více vtipu, aniž by to bylo nutně na úkor hloubky. Spoluzakládal také olomoucký spolek studentů přírodních věd & popularizátorů UP Crowd, který v Olomouci pořádá i místní Science Café. Ve volných chvílích píše už asi milion let svůj sci-fi román.

  •  
      

Staňte se fanoušky

Přidejte se k nám na sociálních sítích.

Zapojte se do distribuce novin

Staňte se „Science Friendly“ kavárnou a nabídněte vašim hostům Science Café Revue. Pro více informací napište na info@screvue.cz

Inzerujte v novinách a na webu

Zviditelněte se pomocí jedinečného konceptu novin a webu Science Café Revue. Více informací na emailu inzerce@screvue.cz

Nejnovější