Science Café Revue

Jak vnímáme čas?

Ne. Nespletl jsem se. Opravdu se nechci zeptat: „Jak vnímáme čas?“ Ano, vím, že čas měříme, neustále se s ním konfrontujeme, tak z toho by snad mělo být jasné, že k nějaké percepci musí dojít. Co to vlastně vnímáme, když si myslíme, že vnímáme čas?

V roce 2014 byla udělena Nobelova cena v oblasti lékařství za objev pozičního systému v lidském mozku. Nobelův výbor v té souvislosti připomněl, že vědci a filozofové se už dlouho snaží najít způsob, jakým lidský rozum pracuje s časem a prostorem.

Nobelisté John O´Keefe, May-Britt a Edvard Moser objevili místa, kde je v našem mozku uložen prostor. Samozřejmě, že to tak jednoduché není, ovšem v těsném sousedství tohoto mozkového GPS modulu byly objeveny buňky, které svým vzájemným propojením plní funkci vnitřních hodin. Zdá se tedy, že není co řešit: čas a prostor máme v mozku.

Jenže: když se třeba v psychologii mluví o vnímání času, obvykle se objeví zmínka o emocích, které ovlivňují výsledek našeho časového obrazu. Náš prožitek času se mění v souvislosti s charakterem události (nebezpečí, nepohodlí, zábava apod.). Říká se též, že si nepamatujeme samotné trvání děje, ale informaci o něm (neboli tzv. časové razítko). Čím více máme těchto informací, tím spíše je děj hodnocen jako déle trvající.

Události a dojem, který v nás zanechávají, je to, čemu říkáme vnímaný čas. Nepamatujeme si minulost, nevnímáme trvání, plynutí a čas. Zachycujeme význačné informace o událostech, opatřujeme je souřadnicemi, časovými razítky a ukládáme do paměti. Když si pak později chceme minulost vybavit, musíme vybrat relevantní události, seřadit si je podle razítek, jak si je pamatujeme, zrekonstruovat návaznosti a teprve v této rekonstruované linii událostí spatříme děj, dění a trvání.

Čas nevnímáme. Čas rekonstruujeme v naší mysli ze statických dat. A je lhostejno, zda jde o individuální minulost (vaše první rande) nebo o společenskou historii (třeba sametovou revoluci).

Josef Krob

Profesor katedry filosofie FF MU. Zabývá se ontologií, epistemologií, filosofií přírodních věd (moderní fyzika, relativistická kosmologie) a hledá i inspiraci ve sci-fi literatuře. Má blízko k evolučním koncepcím, ať už jde o vesmír jako celek nebo o evoluci pozemskou a snaží se domýšlet evoluční trendy do budoucnosti. Ve svých publikacích se věnuje problematice tradičních kategorií jakou jsou prostor, čas, pohyb, kauzalita, determinismus, subjekt a objekt poznání a snaží se je kriticky spojit se současnými poznatky přírodních věd.

  •  
      

Staňte se fanoušky

Přidejte se k nám na sociálních sítích.

Zapojte se do distribuce novin

Staňte se „Science Friendly“ kavárnou a nabídněte vašim hostům Science Café Revue. Pro více informací napište na info@screvue.cz

Inzerujte v novinách a na webu

Zviditelněte se pomocí jedinečného konceptu novin a webu Science Café Revue. Více informací na emailu inzerce@screvue.cz

Nejnovější