Science Café Revue

Jak probíhá operace při plném vědomí?

Jak odstranit nádor z mozku tak, aby nebyla poškozena důležitá mozková centra? Medicína zatím nepřišla s lepším řešením, než si během operace s pacienty povídat. O operacích při vědomí z pohledu psychologa jsme hovořili s Lenkou Krámskou.

Ptala se Tereza Mašínová.

Jakým způsobem probíhá vaše spolupráce s neurochirurgy?

U pacientů s nádorovým onemocněním zná lékař rozsah a uložení nádoru, což ale nevypovídá o tom, co nádor způsobuje v psychice člověka. Mojí rolí je nejprve pacienta vyšetřit a říci, nakolik jsou jeho psychické funkce narušené. Během zákroku je pak pacient nejprve uspán, neurochirurg otevře lebku, a poté pacienta znovu probudí. Dále vše záleží na tom, ve které oblasti mozku nádor je. Podle toho pacientovi připravuji sadu úkolů šitou na míru.

Na jaké otázky se během operace ptáte?

Úroveň se odvíjí podle toho, jak na tom konkrétní člověk je. Necháváme pacienty vyprávět různé příhody ze života, dáváme jim různé úkoly na pojmenování, opakování, čtení, počítání, slovní plynulost. Jsou tam základní úkoly, jako je třeba pojmenování obrázku nebo základní počty, i specifické informace, které se týkají profese pa­­cienta. Důležité je, aby pacient dokázal reagovat na věci, které zná. Pokud by najednou nevěděl, je to pro nás signál, že neurochirurg operuje v oblasti, která už je důležitá. Neurochirurg je hned vedle nás a všechno slyší, takže má přímou kontrolu.

Překvapuje mě, že centra řeči nebo paměti nejsou jasně dané oblasti mozku, ale že se jejich umístění může lišit mezi jednotlivými lidmi.  

Neurochirurgové mají k dispozici zobrazovací metody, jako je funkční magnetická rezonance, které ukazují rozsah jednotlivých oblastí. Řada studií ale ukazuje, že reálný rozsah při nějaké stimulaci je větší než při zobrazení. Na magnetické rezonanci můžete testovat odezvu v mozku na úplně jednoduché úkoly, například schopnost vybavit si slova začínající na určité písmeno, ale nemůžete testovat úkoly složitější, jako je třeba abstraktní myšlení.

Napadá mě etická otázka: Kde je ta hranice toho, co ještě stojí za to obětovat? Máte pacienta, o kterém víte, že pokud byste odstranili ještě kousek patologické tkáně, tak by to mohlo být z hlediska jeho vyhlídek na přežití mnohem lepší, ale na druhou stranu by to mohlo ovlivnit například jeho schopnost mluvit…

Je to pacient, kdo musí říct: „Ano, já chci podstoupit takový typ zákroku.“ Bavíme se o nádorech, které nemají ostré hranice a nedají se odstranit zcela stoprocentně. Pokud je patologická tkáň v oblasti, která je důležitá pro nějakou psychickou funkci, tak pacienta seznámíme s tím, že je zde určité riziko pooperační poruchy řeči a zeptáme se, zda souhlasí s tím, že bychom zákrok provedli při vědomí. Ve většině případů pacienti s operací souhlasí.

Přinášejí zákroky při vědomí nějaká rizika ve srovnání s operacemi v plné narkóze?

Zahraniční studie ukazují, že operace při vědomí jsou pro pacienta šetrnější. Samozřejmě může se stát, že i při nebo po téhle operaci vzniknou nějaké obtíže, které jsou ale často pouze přechodné. Může se také stát, že je pacient po probuzení během operace neklidný, zmatený či agresivní. V takovém případě je nutné pacienta znovu uspat a není možné zákrok provést. Zvláště se to stává u lidí, kteří mají v anamnéze užívání návykových látek.

Spolupracujete také s rodinou pacienta?

Ano, samozřejmě. Mnohdy onemocněním totiž trpí daleko více rodina pacienta než on sám. Pacient se sám v průběhu času nějakým způsobem adaptuje na změnu, smíří se s tím, kdežto pro rodinu to může být někdy veliká změna. Často jsou to lidé v produktivním věku, živitelé rodin a onemocnění může zásadním způsobem ovlivnit chod celé rodiny.

 

K tématu si přečtěte také rozhovor s anesteziologem Zdeňkem Bokem zde, na www.screvue.cz.

 

Lenka Krámská

Neuropsycholožka, vedoucí oddělení Klinické psychologie v Nemocnici Na Homolce a zakladatelka České neuropsychologické společnosti. Ve svém výzkumu a klinické praxi se zaměřuje na ­neuropsychologická vyšetření, kognitivní rehabilitaci a psychoterapii u pacientů trpících onemocněním centrální nervové soustavy (epilepsie, cerebrovaskulární onemocnění, nádory mozku, degenerativní poruchy aj.) a psychosomatickými poruchami. Vyučuje klinickou psychologii na University of New York in Prague a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Tereza Mašínová

Tereza vystudovala mikrobiologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Působí v Laboratoři environmentální mikrobiologie na Mikrobiologickém ústavu Akademie Věd, kde se zabývá ekologií mikroorganizmů v lesních ekosystémech. Věnuje se také popularizaci vědy, je vítězkou souteže FameLab a s nadšením prednáší a píše o různých (nejen) biologických tématech.

  •  
      

Staňte se fanoušky

Přidejte se k nám na sociálních sítích.

Zapojte se do distribuce novin

Staňte se „Science Friendly“ kavárnou a nabídněte vašim hostům Science Café Revue. Pro více informací napište na info@screvue.cz

Inzerujte v novinách a na webu

Zviditelněte se pomocí jedinečného konceptu novin a webu Science Café Revue. Více informací na emailu inzerce@screvue.cz

Nejnovější