Science Café Revue
Takto by mohla vypadat základna na Měsíci, zdroj: ESA

Nebýt Apolla, stavíme základnu na Marsu už dneska

Osídlení dalších vesmírných těles je podle něj jen otázkou času. A až se bude stavět základna na Měsíci nebo na Marsu, přál by si vesmírný architekt Tomáš Rousek, aby našel uplatnění také některý z jeho nápadů.

Ptal se Roman Hájek.

Každou chvíli se objeví nějaký nový odhad toho, kdy se lidstvo vydá na Mars. Už se ten čas skutečně blíží?

Technologicky jsme blízko, ale tohle je spíš o tom, jakou strategii budou prosazovat země s nejvýznamnějším vesmírným programem. Já bych se chtěl dožít vzniku zeleného města na Marsu, ale myslím, že první člověk se tam podívá nejdřív v horizontu dvaceti, spíš třiceti let.

Co je největší překážka?

Nedostatek vůle. Cesta na Mars vede přes Měsíc, kde by nejdříve měla vzniknout stálá stanice, aby bylo možné vyzkoušet naše systémy a technologie. Tahle stanice by přitom mohla na Měsíci stát třeba do tří let, za pět let by tam mohli létat turisti, stačí na projekt uvolnit dost peněz. Vládní programy se k tomu ale moc nemají. Třeba by se ale dal rozjet nějaký globální crowdfundingový projekt na Kickstarteru a domluvit se s Elonem Muskem, aby SpaceX vynesla nahoru potřebný materiál…

To zní trochu bláznivě…

Ne až tolik. Misi na Měsíc prostě potřebujeme, ale zároveň je trochu prokletá. Ono to dobývání vesmíru totiž mělo logicky probíhat na ose orbitální stanice – Měsíc – Mars. Apollo ale bylo dřív než orbitální stanice – kvůli politice tak výzkum nemá správnou posloupnost a společnost ztratila motivaci, což nás jako lidstvo zdržuje. Nebýt Apolla, dneska bychom už byli na Marsu.

Pro Měsíc navrhujete základnu v rámci projektu ESA Moon Village. V čem vlastně spočívá práce vesmírného architekta?

Vesmírná architektura není ani tolik o vzhledu budov, ale o systémech, materiálech, funkcích. Architekt je tady vlastně spíš výzkumník, něco jako systémový integrátor technologií, lidí a materiálů. Nenavrhujete budovy, ale spíš koncepty toho, jak by stanice ve vesmíru mohly fungovat.

Který z vašich konceptů by mohl najít uplatnění?

Hodně jsem se zabýval uspořádáním skleníků, se společností ESTEE jsme dělali výzkum uzavřených habitatů pro Mars – tedy budov, které budou schopné recyklovat vodu a vzduch a produkovat jídlo pro astronauty. U takové věci musíte vyřešit spoustu detailů od systémů osvětlení přes uspořádání rostlin po štítění proti radiaci. Na věci, s nimiž jsme přišli, navážou další skupiny a výzkumníci, takže ta naše stopa tam někde snad zůstane.

Jaké první věci se vůbec na Měsíci nebo na Marsu postaví?

K tomu existují koncepty NASA. Jako první tam samozřejmě musí vzniknout obytný modul, modul na výrobu paliva na cestu zpátky, skleník a laboratoře. Mezi prvními stavbami by měla být také mobilní jednotka, něco jako obří camper van, v kterém se dá pohybovat a prozkoumávat okolí.

Z čeho se to tam bude stavět?

Tak část věcí může být nafukovací, něco se doveze. Bude ale potřeba využít co nejvíc věcí na místě. Na Měsíci jsme uvažovali o využití lokální zeminy. Pomocí systému zrcadel by se dala koncentrovat solární energie, která by zeminu spekla dohromady – a pak by se z ní dalo stavět. Ideální by bylo přivézt tam 3D tiskárny, které budou schopné vytisknout samy sebe a pak tisknout stavby přímo na míru.

3D tiskárny ale potřebují někde brát energii. Budou jim stačit solární panely?

Mars je dál od Země, což znamená, že k němu doputuje menší množství sluneční energie, takže solární panely musí být větší. Mnohem výhodnější je vyvézt nahoru jaderný reaktor, ale to naráží na problémy s veřejným míněním. Aspoň zpočátku nicméně solární energie stačit bude.

Říkal jste, že jednou z prvních věcí, co se na Marsu musí postavit, je skleník…

Přesně tak. Bude třeba, aby v první posádce byl schopný zahradník. Pro dlouhodobější misi je zásadní produkce potravin, proto se mluví o partnerství s dalšími organismy. Rostliny jsou základ, třeba Číňané už ve svém projektu lunárního paláce počítají také s moučnými červy.

Mířil jsem k tomu, že vyvážení organismů ze Země do vesmíru je trochu kontroverzní…

Jasně, základní je proto co nejlépe Mars prozkoumat, než se tam člověk vydá. Podle mě je ale zazálohování života mimo Zemi a vytvoření multiplanetární společnosti jedinou cestou, jak zvýšit šanci lidstva na přežití. Základ je samozřejmě stabilizovat biosféru tady na Zemi, což je pro mě důležité téma při navrhování pozemské architektury. Snažím se například dostat do měst víc zeleně, aby lidi byli v kontaktu s přírodou a zlepšila se kvalita vzduchu. Podílel jsem se na projektu zelených konceptů pro Londýn, kde vznikl mimo jiné nápad, jak zazelenit londýnské metro. Jakmile co nejvíc stabilizujeme biosféru na Zemi, můžeme ji zabalit do menších jednotek a poslat do vesmíru.

Čím se v návrhu vesmírných staveb inspirujete?

Většina vesmírné architektury vypadá dost futuristicky, i když jsou různé směry – některé vize vypadají hodně militaristicky a technicky, jinde je to víc architektura. To je tak trochu společenská poptávka – ve skutečnosti by na Marsu asi klidně mohly stát konvenčnější věci. Základem je, aby architektura byla maximálně funkční a co nejjednodušší. V tomhle jsou dobrá inspirace třeba luxusní jachty, které jsou vychytané tak, aby tam člověk mohl žít i několik měsíců. Designéři NASA tvrdí, že se inspirují třeba u kempingových karavanů.

Chystáte se do vesmíru sám podívat?

Rád bych. Uzpůsobil jsem svůj životní styl tak, abych si co nejvíc prodloužil aktivní část života. Spíš ale předpokládám, že se podívám na orbit – než budou na Měsíci nebo na Marsu nějaké pohodlné hotely, bude to ještě trvat. A taky potřebuju, aby začali vyrábět větší skafandry, mám totiž skoro dva metry.

 

Tomáš Rousek
Tomáš Rousek

Tomáš Rousek (1982)

Vystudoval Fakultu architektury na pražském ČVUT a vesmírnou architekturu na Mezinárodní kosmické univerzitě ve Štrasburku. Je spolumajitelem pražské designérské společnosti A-ETC, v Londýně založil firmu XTEND zaměřující se na projekty pro vesmír, ale i na pozemskou architekturu šetrnou k životnímu prostředí. Působil jako kreativní ředitel iniciativy Living Green City v Londýně. Pravidelně spolupracuje s NASA, ESA a společností ESTEE (Earth Space Technical Ecosystem Enterprises).

Roman Hájek

Národní kladenský obrozenec, nadšenec a písmák, tvůrce obsahu všeho druhu ve Studiu AnFas, nakladatel a kulturní aktivista ve spolku Halda, který spoluzaložil a vede. Neúnavně prolézá zapomenuté haldy, z nichž vytahuje na světlo boží nejrůznější kladenské poklady (zejména knihy). Hýbá věcmi (a lidmi) kolem sebe, nesnáší přešlapování a nečinnost. Ve volných chvílích podniká důsledný enologický průzkum zemí českých a moravských, sleduje současné divadlo, pozoruje iniciativy na oživení veřejného prostoru a zcela všežravě hltá dobrou literaturu.

  •  
      

Staňte se fanoušky

Přidejte se k nám na sociálních sítích.

Zapojte se do distribuce novin

Staňte se „Science Friendly“ kavárnou a nabídněte vašim hostům Science Café Revue. Pro více informací napište na info@screvue.cz

Inzerujte v novinách a na webu

Zviditelněte se pomocí jedinečného konceptu novin a webu Science Café Revue. Více informací na emailu inzerce@screvue.cz

Nejnovější